Do českého právního řádu se zřejmě již brzy díky právu EU dostane nový institut – environmentální tvrzení. Půjde o sdělení nebo znázornění, které uvádí nebo naznačuje, že produkt nebo obchodník mají pozitivní nebo žádný dopad na životní prostředí nebo na životní prostředí působí méně škodlivě než jiné produkty nebo obchodníci, nebo že v průběhu času svůj dopad zlepšili. Takové tvrzení by jednoznačně mělo být objektivní a mělo by vycházet z doložitelných vědeckých zdrojů. Na rozdíl od obyčejné reklamy, u které spotřebitel snáze pochopí, že ji nemusí brát doslova a ani nečekají, že sdělení jsou naprosto pravdivá, u tvrzení týkajícího se ekologie nebo změn klimatu průměrný zákazník věří, že odpovídají realitě. Proto se do značné míry podobají informacím o zdravotních nebo výživových vlastnostech výrobků.
Zdravotní a výživová tvrzení
Tato tvrzení jsou již dnes regulována poměrně přísně skrze nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Podle tohoto předpisu se zdravotním tvrzením rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím. Výživovým tvrzením je každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že potravina má určité prospěšné výživové vlastnosti v důsledku energetické (kalorické) hodnoty, kterou poskytuje, poskytuje ve snížené či zvýšené míře nebo neposkytuje, nebo živin či jiných látek, které obsahuje, obsahuje ve snížené či zvýšené míře nebo neobsahuje.
Pro obě skupiny tvrzení platí, že jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům a zvláštním požadavkům a pokud nejsou schválena v souladu s nařízením nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních, v platném znění, a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v čl. 13 a 14 uvedeného nařízení.
Přehled schválených tvrzení je zde.
V nařízení se dále (mimo jiné) dočteme, že výživová a zdravotní tvrzení musí být založena na všeobecně uznávaných vědeckých údajích a jsou jejich prostřednictvím zdůvodněna. Je povinností provozovatele potravinářského podniku, který uvádí výživové nebo zdravotní tvrzení, toto tvrzení také řádně zdůvodnit. Příslušné orgány členských států dokonce mohou provozovatele potravinářského podniku nebo osobu, která produkt uvádí na trh, požádat o předložení veškerých náležitých podkladů a údajů, které dokládají soulad s tímto nařízením.
V tomto okamžiku, kdy existuje pouze návrh směrnice o environmentálních tvrzeních, můžeme proto jenom hádat, jakou cestou se kontrola používaných klimatických a jiných ekologických tvrzení vydá. Jisté podle mého názoru je, že dojde na řadu spotřebitelských sporů, ostatně v zahraničí se to již děje. O takových „greenwashingových“ kauzách budu psát v některém dalším článku. Nepochybně dříve či později bude i v ČR spotřebitelské právo jedním z nástrojů, jak lakování firem na zeleno bránit. Je tedy lépe být již dnes připraven, než a pár měsíců nepříjemně překvapen a obsah environmentálních tvrzení v žádném případě nepodceňovat.